Vcelku není také jednoduché stát se spiritistou, pokud člověk neprožil klinickou smrt a nevrátil se z tohoto stavu do světa živých lidí. Těm, kteří ji prožili a také o tom ví, se často život úplně změní a na svět hledí jinýma očima jako běžní lidé. Oni jednoduše tuší a cítí, že po smrti bude něco dál a smrtí všechno pro lidskou duši nekončí.

No to co bude pokračovat dál, je nejasné a nejisté. Člověk, který prošel klinickou smrtí, nedokáže dobře a jasně tlumočit, co na druhé straně života zažil a jak to jasně pojmenovat a popsat běžným lidským jazykem. A proto často mlčí anebo si něco o posmrtném živote přečtou a použijí slovník spiritisty, kterému často ani vlastní spiritisté nerozumí.

Cesta spiritisty je často cestou samoty, nepochopení těch druhých o tom, co zažila osoba, která prožila klinickou smrt a vrátila se mezi nás. Někteří ani netuší, že prožili klinickou smrt, ač v průběhu nočního spánku. Jenom se mohou cítit nějak jinak jako předtím, mají tušení stínů a jejich vnímaní světa je pozměněno. Takovým jedincům chybí věštecké vnímaní světa mrtvých vzpomínek. Jednoduše nemají vycvičenou svou mysl na dekódovaní toho, co se děje ve světe mrtvých vzpomínek lidí a primátů.

Takoví kliničtí jedinci sáhnou po spiritistické literatuře a vytvoří si určitou představu o světe mrtvých, no často i s lidskými iluzemi, které motivovala smrt a hlavně strach před smrtí. Strach není dobrý rádce a dává průchod pro iluze a uspokojení, že vlastně jsme nesmrtelní, smrtí to nekončí a jede se dál, jako kdyby se nic tak zvláštního nedělo.

Mé názory na svět mrtvých nebyli vcelku odlišné a byli inspirované osobami, které prožili klinickou smrt. Dlouho jsem uvažoval, jak nacvičit klinickou smrt anebo aspoň její rané stádium. Moc mi v tom pomohla Tibetská kniha mrtvých a také Egyptská kniha mrtvých. Neustálým čtením a rozjímáním textu jsem jednou v noci prožil něco jako malou soukromou klinickou smrt. Byl jsem při vědomí a všechno jsem si dobře uložil do své paměti. Tehdy jsem netušil, že pokud projdu klinickou smrtí i takovým způsobem, tak mohou do mého těla a psychiky přímo vstupovat vzpomínky ze světa mrtvých. Dodnes se musím od těchto záznamů očišťovat a likvidovat je vhodnou psychohygienou. A tímto počinem jsem psychicky prošel do speciální dimenze světa mrtvých vzpomínek.

Dnes už vím o bezpečnějších technikách průniku do dimenze světa mrtvých jako foto turista, který se ničeho nedotýká a nic ve světe mrtvých nechce. Postupem času jsem se naučil pronikat psychicky do kosterních pozůstatků, v kterých je uložené nějaké to množství vzpomínek. Většina vzpomínek proniká do světa mrtvých a je konzumována objekty, které jsem pracovně nazval kosmické inteligence světa mrtvých. Tyto vzpomínky vytvořil organický život mimo planetu Zemi. Je možné použít představu mýdlové bubliny. Postupně jsem zjistil, že tyto kosmické inteligence neustále fotí vzpomínky lidí, goril a šimpanzů, ukládají je do sebe a podle určených pravidel je zpracovávají. Fotí, konzumují vzpomínky po smrti člověka a v průběhu klinické smrti je možný průnik do psychiky člověka, který se vrátil ze světa mrtvých. Kosmické inteligence ve světe mrtvých nedělají nic jiné, jenom fotí vzpomínky lidí, zkrmují jejich vzpomínky po smrti, tyto vzpomínky zhušťují a dynamizují. Všechno ovšem závisí od programů, které tyto vzpomínky obsahují. Některé druhy vymřelých anebo vymírajících životů v kosmu si dobře uvědomovali, kde je nesmrtelnost a jaký mají mít vztah ke světu mrtvých vzpomínek.

Je určité množství jedinců, kteří tušili, že tu něco po smrti je, usilovali se přehodnotit svůj postoj vůči vlastním vzpomínkám a dali jim důležitost ve svém živote. Není jim jedno, co se bude dít po jejich smrti se vzpomínkami. Pracují s nimi, zhušťují je a nabíjejí programem pokračování. No takových lidských reinkarnantů je minimum. Vzpomínky většiny lidí se staly součástí jiných kosmických inteligencí. Vztah lidí ke světu mrtvých je pramizerný a potlačený na hranici nezájmu a zbytečnosti. No vyspělý organický život v kosmu má k světu mrtvých jiný přístup, ve svém vývoji považuje přejít do světa mrtvých jako to nejdůležitější, co může v nekonečných dálkách kosmu být. Svět okolo nás je svět katastrof a sebezničujících prvků. Z lidského hlediska života je 100 roků zanedbatelných, ale z hlediska 1 miliardy let možno očekávat katastrofy galaktického významu. Oproti tomuto světu je tu svět mrtvých vzpomínek, na který je vliv astronomického světa minimální a nepodstatný.

Jako esoterik jsem svoji cestu obrátil tímto směrem a všechno mé úsilí směruje do světa mrtvých vzpomínek. No zároveň zkoumám a bádám, jako funguje svět mrtvých vzpomínek a jak mohu po mé fyzické smrti úspěšně obstát ve světe mrtvých. Jednoduše nechci být po smrti zkonzumován jako balík vzpomínek. Proto se usiluji, aby jsem své vzpomínky ztužil, dal jim vhodné programy pro svět mrtvých a postupně dosáhl úrovně kosmických inteligencí ve světe mrtvých vzpomínek.

Pokud chcete více a máte chuť dělat plnohodnotnou duchovní cestu i do světa mrtvých vzpomínek, pak si kliknete Plazmatickú školu. Je tu všechno poznamenáno, zobrazeno, vysvětleno a k dispozici jsou zvukové nahrávky MP3.

Pridaj komentár